REACH označuje evropské nařízení o nakládání s chemikáliemi k registraci, vyhodnocení, schvalování a omezování chemických látek. Jeho úkolem je zajistit vysokou míru ochrany člověka a životního prostředí.
Obecné informace o nařízení REACH
Evropské nařízení o nakládání s chemikáliemi REACH vstoupilo v platnost v roce 2007. REACH je přitom zkratkou anglického znění „Regulation concerning the registration (registrace), evaluation (vyhodnocení), authorisation (schvalování) and restriction (omezování) of chemicals“. Tato směrnice je jedním z nejpřísnějších nařízení o nakládání s chemikáliemi na světě.
Pokud jsou v Evropě vyráběny nebo používány chemikálie v objemu minimálně jedné tuny ročně, pak musejí být tyto látky od doby vstupu nařízení REACH v platnost registrovány v Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) se sídlem ve finském hlavním městě Helsinki. Obecně platí nařízení REACH pro všechny chemické látky, které jsou vyrobeny nebo používány v rámci EU, a to i pro tyto látky ve směsích nebo výrobcích.
Nařízení REACH obsahuje přísná ustanovení pro látky, které jsou klasifikovány jako mimořádně nebezpečné. V takových případech je nutné zvláštní povolení pro výrobu a použití, nebo je manipulace s takovými látkami příslušným způsobem omezena.
Mezi chemikálie, které mají mimořádně znepokojující účinky, patří:
- Rakovinotvorné látky
- Látky narušující dědičné vlastnosti
- Látky, které narušují reprodukci
- Látky, které není možné odbourat v životním prostředí, usazují se v lidském a zvířecím organismu a jsou toxické
- Látky, které není možné odbourat v životním prostředí, usazující se v lidském a zvířecím organismu a jsou pravděpodobně, zatím však ne prokazatelně, toxické.
Látky, které mají podobné nebezpečné účinky (například hormonálními účinky)
REACH: Odpovědnost podniků při manipulaci a nakládání s chemikáliemi
Podle původní právní úpravy pro chemikálie bylo úkolem úřadů kontrolovat bezpečnou manipulaci a nakládání s chemikáliemi. Tím často vznikaly mezery v oblasti informací a bezpečnosti včetně zdlouhavých a těžkopádných procesních postupů. Nařízení REACH nyní nařizuje, aby výrobce, dovozce a uživatel sám registroval své chemikálie a sám odpovídal za jejich použití. Rizika, která vyplývají z látek, musí výrobce a uživatel posoudit sám, pokud je vyrobené nebo importované množství deset tun ročně a více. Přitom platí: „Žádná data – žádný trh“: Pokud nebyla chemikálie registrována v souladu s předpisy, nesmí být ani používána.
Úřady vyhodnotí registraci podniku. Vybrané chemikálie jsou ověřeny, zda nemají mimořádně znepokojující vlastnosti a nepředstavují riziko pro člověka nebo životní prostředí. V EU zásadně neplatí povinnost povolit určitou chemickou látku. Naopak, obecně platí generální zákaz použití, ze kterého může ECHA (Evropská agentura pro chemikálie) udělit konkrétní souhlas k použití. Výrobce nebo uživatel přitom musí prokázat, že dokáže pracovat s riziky pro danou chemikálii, nebo že je užitek vyšší než samotné riziko.
Chemikálie jsou klasifikovány a označovány. Přitom platí nařízení CLP (ES) č. 1272 / 2008, které vstoupilo v platnost v roce 2009.
K čemu je REACH?
Vytvoření evropského nařízení o manipulaci a nakládání s chemikáliemi REACH má celou řadu dobrých důvodů.
- REACH je nařízení o manipulaci a nakládání s chemikáliemi k ochraně lidského zdraví a životního prostředí před riziky, která mohou být spojena s chemikáliemi. Omezení a zákazy týkající se výroby a použití chemikálií, jejichž rizika není možné omezit, představují prevenci před neúnosnými nebezpečími. Z dlouhodobého hlediska mají být nejnebezpečnější chemikálie nahrazeny méně nebezpečnými.
- Prostřednictvím nařízení REACH má být také podpořena konkurenceschopnost chemického průmyslu v EU.
- Nařízení REACH má mimo to také podpořit alternativní metody zjišťování škodlivých účinků látek tak, aby se snížil objem pokusů na zvířatech.
- Nařízení REACH slouží ke sjednocení dosavadní legislativy v oblasti chemikálií a zajišťuje odbornější rozdělení příslušností. V neposlední řadě zajišťuje nové evropské nařízení o manipulaci a nakládání s chemikáliemi lepší komunikaci v rámci dodavatelského řetězce a to, aby všechny složky tohoto řetězce znaly vlastnosti používané látky.